Rozkládací postel v malém bytě dostane pořádně zabrat. Každý večer ji rozložíte, každé ráno složíte a mechanika i rám postupně povolují. Vrzání vzniká nejčastěji ve spojích, kde se uvolnily šrouby, a v místech, kde se kovová konstrukce tře o dřevěný rám. Než začnete shánět novou postel, zkuste nejdřív utáhnout všechny šrouby a matice, které drží rošt i čela. Stačí k tomu běžný imbus a klíč, práce zabere půl hodiny a rozdíl poznáte hned první noc. Povolený spoj se totiž při každém pohybu mikroskopicky posune a vzniká ten otravný zvuk, který vás budí.

Druhým zdrojem problémů bývá samotná matrace. Pokud se při rozkládání posouvá nebo sjíždí ke kraji, postel se rozkmitá a začne vrzat i tam, kde jsou šrouby v pořádku. Řešením je podložení okraje matrace u válendy pomocí protiskluzové podložky nebo pevné desky, která matraci udrží na místě. Když matrace drží, nepřenáší se tlak do rámu a konstrukce zůstane v klidu. Vyplatí se také zkontrolovat, jestli lamelový rošt sedí přesně v drážkách a nikde nepropadá.

U starších rozkládacích postelí bývá slabé místo uprostřed, kde se obě poloviny spojují. Tento spoj nese největší zátěž a časem se ohne nebo vyviklá. Pomůže kovová vzpěra přišroubovaná ze spodní strany nebo jednoduchý dřevěný hranol vložený mezi rám a podlahu. Pokud postel stojí na kluzké podlaze, podložte nohy filcovými podložkami. Zamezíte tím posouvání, které vrzání často spouští. Nepodceňujte ani pravidelné promazání kovových částí silikonovým sprejem, který nezanechává mastné skvrny na textilu.

Nakonec se vyplatí zkontrolovat, jestli postel stojí rovně. Nerovná podlaha způsobí, že se váha rozloží nerovnoměrně a jeden roh trpí víc než ostatní. Malá vodováha a nastavitelné nožičky udělají divy. Když spojíte utažení spojů, pevné usazení matrace a rovný podklad, postel přestane vrzat i při každodenním rozkládání a vydrží vám o několik let déle.