Malý dětský pokoj často nutí k rozhodnutím, která se dělají ve spěchu a pak se opravují roky. Nejde jen o to, vejít se s postelí mezi skříň a dveře. Jde o to, aby dítě mělo místo na hraní, aby se dalo v noci pohodlně projít kolem postele a aby se pokoj dal vůbec vyvětrat. Právě proto se vyplatí začít u stěny, ke které postel patří, a teprve pak řešit zbytek nábytku.

Nejčastější volbou v malém pokoji je umístění postele podél delší stěny. Dítě tak nezabírá prostor u dveří, kde se pohybuje celá rodina, a zůstává volný průchod k oknu. Pokud je pokoj úzký, postel do rohu u okna vypadá lákavě, ale přináší komplikace s topením a závěsy. Jak je vyřešit, aniž byste přišli o místo, najdete v praktických radách na radver.cz, kde se rozebírá právě tato dispozice. Pomůže vám to vyhnout se řešení, které se musí po první zimě předělávat.

U menších dětí se osvědčuje postel orientovaná hlavou ke stěně, ze které se vstupuje do pokoje. Rodič má při uspávání přehled o celé místnosti a dítě neleží přímo u dveří, kde ho ruší každý průchod. Pokud to dispozice dovolí, nechte alespoň padesát centimetrů volného prostoru mezi postelí a protější stěnou. Není to kvůli estetice, ale kvůli tomu, abyste mohli ráno ustlat, aniž byste se přetahovali přes pelíšek nebo hračky.

Posledním krokem je zbytek nábytku, ne naopak. Skříň a komoda se mají vejít do míst, která po umístění postele zůstanou volná a nepřekáží otevírání dveří. Police patří nad postel, ne nad topení. Když se postel postaví jako první, pokoj většinou funguje i v těch nejmenších rozměrech, které české byty nabízejí.